AIDS (acquired immunodeficiency syndrome)
angl. syndrom získané imunodeficience. Onemocnění způsobené retrovirem HIV, který napadá buňky nezbytné ke správné imunitní odpovědi (některé bílé krvinky – CD4 lymfocyty, makrofágy), ale i buňky v nervovém systému aj. Hlavním vstupním receptorem je molekula CD4 (interakce s virovým proteinem gp120), význam však mají i další receptory, např. pro chemokiny. Přenáší se zejm. pohlavním stykem, krví (transfuze, injekční stříkačky u narkomanů) a též z matky na plod. Běžným (společenským) stykem k přenosu nedochází, protože virus je málo odolný k zevnímu prostředí. Vývoj HIV infekce se dělí do různých stadií, a to zejm. podle klinického průběhu a laboratorních hodnot. Klinická stadia jsou 3 – první (A) je v podstatě akutní retrovirový syndrom, asymptomatické stadium či PGL. Stadium B zahrnuje nespecifické příznaky a některé lehčí infekce (hubnutí, teploty, průjmy, zvětšené mízní uzliny). Stadium C odpovídá vlastnímu AIDS s příznaky „velkých“ oportunních infekcí či nádorů (srov. indikativní onemocnění). Laboratorně se sleduje zejm. počet CD4 lymfocytů (3 kategorie podle počtu nad 500, 200–500 a pod 200 buněk v mikrolitru), dále tzv. virová nálož, p24 antigenemie, 2-mikroglobulin, neopterin. Vlastní nákaza má jen nenápadné příznaky (probíhá obv. jako „chřipkové“ onemocnění) a dále se projevuje větš. až za několik let po nákaze, zpočátku méně specifickými příznaky. Později dominují příznaky vyplývající ze snížené odolnosti proti infekcím a těžký průběh infekčních chorob, mnohdy takových, které se u zdravých osob vyskytují vzácně (oportunní infekce). Bývají těžké záněty plic (např. pneumocystóza), mozku (toxoplasmóza, kryptokokóza), virové infekce (např. CMV včetně jím způsobené retinitidy), některé nádory (Kaposiho sarkom, lymfomy), postižení kůže (rozsáhlá seboroická dermatitida). Výskyt některých infekcí se v posledních letech změnil vzhledem k profylaxi řady z nich. Postižení nervového systému může vést k demenci (srov. ADC). I během bezpříznakové doby je člověk infekční. Onemocnění zatím nelze vyléčit, i když může mít různý průběh. V léčbě se používají antiretrovirotika – nukleosidové (NRTI) a nenukleosidové (NNRTI), ev. nukleotidové (NtRTI) inhibitory reverzní transkriptázy, inhibitory proteinázy a ev. nová skupina inhibitorů HIV fúze. Léčba se vždy provádí určitými kombinacemi léků („koktejly”) ve specializovaných centrech za sledování jak jejího efektu, tak event. nežádoucích účinků. Léčba je dlouhodobá, v podstatě trvalá, nepřináší kompletní vyléčení, ale výrazně zlepšila přežívání infikovaných osob a jejich celkový stav; neznamená rovněž, že nemůže dojít k přenosu nákazy na další osoby. Důležitá je profylaxe infekcí pravidelným podáváním některých léků (zejm. chemoterapeutik, např. cotrimoxazolu) při určitém poklesu CD4 lymfocytů, jejichž počet v krvi se pravidelně sleduje. Intenzivně se zkoumá možnost očkování. Nejdůležitější zůstává prevence (safe sex, vyšetření krve určené k transfuzi, jednorázové injekční stříkačky vydávané drogově závislým atd.) a testování na HIV, zejm. u rizikových osob
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství