air-trapping
angl. termín označující stav, při němž dojde při výdechu k zadržení („uvěznění“) části vzduchu v alveolech. Vzniká u obstrukčních chorob plicních (např. astmatu). Během výdechu, který kvůli obstrukci v dolních dýchacích cestách musí být usilovný, dojde ke zvýšení nitrohrudního tlaku a tím k uzavření (stlačení) bronchiolů ještě před vydechnutím celého nadechnutého objemu vzduchu [angl. air vzduch; to trap chytit do pasti]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství