Alzheimerova nemoc

choroba mozku, nejčastější příčina demence. Patří do skupiny atroficko-degenerativních chorob. Některé formy mají familiární výskyt. Presenilní forma začíná do před 65. rokem, senilní forma po této hranici. Postižena je zejm. cholinergní transmise z oblasti bazálních částí mozku do kůry a hippocampu (významného pro paměť), postiženy jsou i neurony produkující CRF či somatostatin. Morfologicky jsou změny v neuronech (tzv. tangles, popř. Lewyho tělíska) a extracelulárně (neuritické senilní plaky s prokázanou depozicí amyloidu, kongofilní angiopatie). Je patrno rozšíření komorového systému, atrofie hippocampu. Příčina není známá, studují se geny pro presenilin, tau protein, alfa-synuklein aj.; častější je výskyt apo E4. V klinickém obrazu je přítomna porucha paměti, kognitivní poruchy typu afázie, apraxie, agnozie, poruchy výkonných funkcí, orientace, citů, motivace. Dochází k výraznému narušení fungování postižené osoby v zaměstnání, sociální sféře, k výraznému postižení osobnosti i v estetické a etické sféře s egocentrismem. Postupně dochází k rozvratu osobnosti, inkontinenci, upoutání na lůžku a úmrtí obv. na interkurentní choroby. Nemoc trvá několik let, rychleji probíhá u familiární a presenilní formy. Diferenciálně diagnosticky je patrný postupný začátek s pomalým, ale plynulým zhoršováním; je nutné vyloučit jinou příčinu tohoto stavu (srov. Hachinského skóre). Léčba je obtížná, nověji se popisují určité pozitivní výsledky (zpomalení progrese u časnějších forem). Používají se inhibitory acetylcholinesterázy – kognitiva (např. donepezil, rivastigmin), nootropika, selegilin, scavengery kyslíkových radikálů aj. Protektivní význam se přisuzuje rovněž estrogenům

« Zpět

Oborové lexikony