amyloidóza

onemocnění charakterizované ukládáním amyloidu do mezibuněčného prostoru a do okolí cév různých orgánů (srdce, ledviny, konečníku aj.). Projevuje se jejich různě těžkým poškozením. A. provází některá chronická onemocnění, někdy je příčina neznámá. Průkaz je možný histologicky po speciálním obarvení vyšetřované tkáně (depozita mají kongofilní charakter). V extracelulárním prostoru se ukládají fibrilární proteiny různého typu (např. lehké řetězce imunoglobulinů, 2-mikroglobulin, SAA aj.) a tzv. P komponenta. Primární a. vzniká v důsledku nadprodukce lehkých řetězců imunoglobulinů, amyloid je typu AL (light chains), provází např. plasmocytom. Řadí se sem i familiární a., amyloid je typu ATTR (je tvořen transthyretinem – TTR) nebo může být typu AA. Sekundární a. vzniká u chronických zánětů (infekčních – tbc, i neinfekčních – revmatická artritida), či malignit. Amyloid je typu AA (arthritis), na jeho vzniku se podílí SAA. Léčba amyloidózy je obtížná a nepříliš efektivní [amyloid; -óza]

« Zpět

Oborové lexikony