angioedém (angioneurotický edém)

otok vznikající na různých místech organismu (podkoží obličeje, sliznice dýchacího a trávicího ústrojí) a způsobující obtíže podle postiženého místa. A. může vyvolat život ohrožující komplikace, jako jsou otok hrtanu s následným udušením nebo otok sliznice střeva a střevní obstrukci. Jde o dobře ohraničený, lokalizovaný otok hlubších vrstev kůže a podkoží, popř. sliznice střev či dýchacího traktu, obv. na alergickém podkladě. Může se vyskytovat spolu s kopřivkou nebo bez ní. Na rozdíl od kopřivky kůže nečervená a nesvědí. Hereditární a. (zkr. HEA) vzniká postižením komplementu. U typu I je defektní syntéza C1 inhibitoru, u typu II je syntéza inhibitoru a jeho koncentrace normální, postižena je však funkce. U typu III je koncentrace inhibitoru zvýšená, jeho funkce je však defektní. Nadměrná aktivace komplementu, vyvolaná i mechanickými faktory, vede k uvolnění prozánětlivých látek a k vzniku otoku. Při postižení sliznic mohou vznikat pestré příznaky napodobující řadu vnitřních chorob. Edémy mohou přetrvávat i několik dnů. Léčebně se podávají kortikoidy, v urgentních stavech se podává koncentrát inhibitoru. Profylakticky pak anabolika stimulující jeho syntézu. A. se může vyvinout u pacientů přecitlivělých na ACE inhibitory. Získaný a. vzniká konzumpcí inhibitoru v důsledku některých infekcí či imunopatologických stavů. Srov. Quinckeho edém [angio-; edém]

« Zpět

Oborové lexikony