bismut

bismuthum, Bi (Z = 83, Ar = 208,9804), dř. název vizmut. Poslední prvek V.A skup. period. soust., známý již od starověku. Lesklý, stříbřitě růžový, křehký kov. Je velmi slabě radioaktivní. Některé soli se používají v léčbě peptických vředů, jsou účinné proti Helicobacteru pylori a podporují hojení vředu. V minulosti se užíval i k léčbě syfilis. Patříval k nejdůl. kožním lékům, sloužil též k ošetřování ran (Dermatol). Některé soli bismutu se využívaly popř. využívají v medicíně a farmacii jako (a) adstringentní látky pro vnitřní i vnější aplikace, (b) antisyfilitika, (c) vnitřně jako látky proti průjmům, (d) antiseptika, (e) žaludeční antacida; rovněž laboratorně jako přípravky pro elektronovou mikroskopii; některé jsou více nebo méně toxické [něm. weisse Masse – Weissmuth bílá hmota]

« Zpět

Oborové lexikony