Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


bronchofonie

hrudní hlas, klasická součást fyzikálního vyšetření hrudníku poslechem (auskultací). Vyšetřuje se fonendoskopem, zatímco pacient nahlas opakuje zadaná slova (např. počítá). Fyzikální princip je podobný jako u vyšetření hrudního chvění (fremitus pectoralis), zvuk je z laryngu dobře veden velkými a středními dýchacími cestami, ale zeslabován zdravou plicní tkání. Fyziologicky slyšíme zvuk, ale obv. (s výjimkou míst fyziologického trubicového dýchání) nerozeznáme jednotlivá slova. B. zesiluje nad infiltrovanou tkání (např. při pneumonii), naopak zeslabuje při obstrukci velkých bronchů, nad emfyzémem a při změnách pohrudniční dutiny – při pneumothoraxu, srůstech či nad výpotkem (nad jeho horní hranicí však bývá zesílený). Rozsah zesílení (tj. kondenzace) lze zpřesnit tak, že pacient slova vyslovuje šeptem, jejich zřetelná slyšitelnost se pak nazývá pektorilokvie. V angl. literatuře se někdy termín b. užívá pouze pro zesílený hrudní hlas. Syn.: bronchilokvie (obsolentní). Srov. egofonie [bronchus; řec. fone zvuk]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.