bronchogenní karcinom

rakovina plic, zhoubný nádor vycházející z průdušek. V současnosti častý zhoubný nádor, u mužů je na prvním místě v úmrtí na zhoubné nádory, jeho výskyt stoupá i u žen. Významným faktorem, který přispívá k jeho vzniku, je kouření, dále se někdy uplatňuje záření, azbest. Má několik typů, které se liší svými vlastnostmi, prognózou a způsobem léčby. Z hlediska biologického chování se b. k. dělí na malobuněčný (SCLC) a nemalobuněčný (NSCLC), k němuž patří epidermoidní karcinom, adenokarcinom a velkobuněčný karcinom. Nejč. typem je epidermoidní karcinom, dále adenokarcinom (lokalizovaný mnohdy periferně s variantou bronchioloalveolárního karcinomu a se vztahem zejm. k jizevnatým plicním procesům a menším vztahem ke kouření), poté vysoce maligní malobuněčný karcinom; nejméně častý je velkobuněčný karcinom. Projevy jsou zpočátku málo typické (vyskytují se i u jiných onemocnění plic), a proto je zejm. u kuřáků na místě velká opatrnost. Jde o trvalejší kašel, někdy vykašlání malého množství krve (hemoptýza), opakované infekce. Později mohou být bolesti, hubnutí, dušnost a další projevy. Klinické příznaky mohou souviset s městnáním sekretu a vznikem opakovaných zánětů, atelektáz, periferní Pancoastovy nádory mohou vyvolávat příznaky z útlaku nervových pletení, útlak dýchacích cest může vést k dušnosti apod. Metastázy mohou být v kostech, játrech, ale i jinde. Poměrně časté jsou rovněž paraneoplastické syndromy způsobené ektopickou produkcí hormonům podobných látek. V diagnóze se uplatňuje rentgenologické vyšetření vč. CT, bronchoskopie, cytologické vyšetření (vhodné rovněž k vyhledávání u rizikových skupin), ev. stanovení nádorových markerů. Léčba zahrnuje operaci, ozařování, cytostatika. Patří k nádorům s horší prognózou [bronchus; genní]

« Zpět

Oborové lexikony