chelátor, chelatační činidlo
látka či lék užívaný v medicíně k vázání – chelataci (a následnému vylučování) některých kovů z organismu. Užívají se u nadměrného obsahu železa v organismu (zejm. při opakovaných transfuzích při útlumu dřeně či talasemii, méně často při hemochromatóze) nebo u otrav některými těžkými kovy (např. olovem). Např. desferioxamin, EDTA. Srov. siderofory [chelatace]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství