cytostatika

léky užívané k léčbě (chemoterapii) zhoubných nádorů. Potlačují růst nádorových buněk a jejich dělení. Působí různými mechanismy na syntézu nukleových kyselin, způsobují jejich poškození, poškozují mikrotubuly při mitóze, navozují apoptózu aj. Někdy se podávají v kombinacích a cyklech, mezi nimiž jsou různě dlouhé přestávky, jiné se podávají trvale. Patří k nim antimetabolity, alkylační činidla, inhibitory topoizomeráz, inhibitory mitózy, inhibitory ribonukleotidreduktázy, interkalační léčiva, inhibitory thymidilát syntázy aj. C. v zásadě nepůsobí zcela selektivně na buňky nádorové, ale poškozují i buňky normální, zejm. proliferujících tkání, z čehož vyplývají některé nežádoucí vedlejší účinky (zvracení, snížení imunity, myelotoxicita, kardiotoxicita, dočasná alopecie aj.). Některé z nich lze aspoň částečně tlumit, což umožňuje podávat i dostatečné dávky c. (např. podávání růstových faktorů krvetvorby, účinnějších antiemetik). Účinek, rezistenci na c. lze v někerých případech stanovit dopředu (srov. MTT test či stanovení některých enzymů), popř. ovlivnit podáním dalších léků ovlivňujících jejich metabolismus (srov. dihydropyrimidin dehydrogenáza). V širším smyslu k nim, resp. k protinádorové farmakoterapii, patří i některé hormony či jejich antagonisté (používané zejm. u nádorů pohlavního ústrojí), látky ovlivňující imunitní děje (interferony, interleukiny) a nové skupiny protinádorových léčiv působící více cíleně na specifické děje v nádorových buňkách (s šetřením buněk zdravých), např. tlumící tvorbu cév v nádoru (angiogenezi), látky ovlivňující transdukční děje (STI), epigenetické mechanismy (epigenetická léčba), diferenciační terapie apod. – srov. biologická léčba; zkoumají se další postupy [cyto-; řec. statikos zastavující]

« Zpět

Oborové lexikony