DIC (DIK)

angl. zkr. diseminovaná intravaskulární koagulace (coagulation). Chorobný stav charakterizovaný vznikem mnohočetných trombů (mikrotrombů) v drobných cévách mnoha orgánů a současným (či následným) silným krvácením. Patologická konverze protrombinu na trombin s následnou spotřebou koagulačních faktorů a destiček a vystupňovanou fibrinolýzou. Ve vývoji DIC se rozlišuje několik fází, zejm. hyperkoagulační s aktivací hemostázy, kompenzovaná, dekompenzovaná fáze, fáze aktivace fibrinolýzy. Dochází k ischemizaci a následně silnému krvácení, které těžce poškozuje postižené orgány. DIC vzniká jako komplikace těžších infekcí, těhotenství a porodu, nádorů, operací aj. V diagnostice se používají kromě základních koagulačních vyšetření stanovení D-dimerů, FDP, ze starších testů ethanolový test či protaminsulfátový precipitační test. Při hemolýze mohou být přítomny schistocyty. Vyžaduje včasnou intenzivní léčbu, v terapii se uplatňuje léčba základní příčiny, podávání heparinu, substituce spotřebovaných faktorů, krevní transfuze k hrazení krevních ztrát, léčba orgánových komplikací. Profylaxí je podávání obv. frakcionovaného heparinu

« Zpět

Oborové lexikony