embolie plic

vmetení embolu do plicního řečiště. Zdrojem je nejč. hluboká flebotrombóza nejč. v ileofemorální oblasti (srov. tromboembolická nemoc). Masivní e. vede k akutnímu pravostrannému srdečnímu selhání s těžkou náhle vzniklou dušností, cyanózou, poklesem srdečního vývoje až šokovým stavem. Rovněž jedna z příčin náhlé smrti. Menší e. p. za určitých okolností může způsobit plicní infarkt. Sukcesivní embolie vedou k vzniku plicní hypertenze, mnohdy plíživě se vznikem plicní hypertenze a pravostranného srdečního selhání. Diagnosticky se uplatňují zejm. ventilačně-perfuzní scintigrafie, arteriografie, echokardiografie, nověji spirální CT či MR. Význam může mít i prostý rtg snímek hrudníku, důležité je vyšetření žil. Z laboratorních hodnot se stanovuje D-dimer, krevní plyny, provádí se též EKG. V terapii se používají fibrinolytika, antikoagulancia; event. embolektomie. Nutná je podpora oběhu, oxygenoterapie, symptomatická léčba. Existují i netrombotické e. p. (amniová tekutina, tuková, vzduchová e. aj.)

« Zpět

Oborové lexikony