endoskopie

metoda umožňující prohlédnutí vnitřních tělesných dutin nebo dutých orgánů. Má význam diagnostický i terapeutický. Do dutin se endoskop zavádí přirozenými otvory (např. ústy, konečníkem, močovou trubicí) či otvory uměle pro tento účel vytvořenými (u laparoskopie, mediastinoskopie, neuroendoskopie). Její rozvoj byl ovlivněn technickým vývojem v oblasti optiky (ohebná vlákna vedoucí světlo) a videa. Jde o řadu vyšetření nazývaných podle vyšetřovaného orgánu (vyšetření žaludku – gastroskopie, průdušek – bronchoskopie, močových cest – cystoskopie aj.). Kromě pohledu umožňuje též odběr vzorků (biopsii) k dalšímu vyšetření. E. ohebnými (flexibilními) přístroji je pro pacienta poměrně málo zatěžující, je možné ji provést ambulantně a podle potřeby ji opakovat. Uplatňuje se i v léčbě (ERCP, odstranění polypů aj.), což zkracuje dobu nemoci a zmenšuje počet komplikací. Srov. fibroskopie [endo-; -skopie]

« Zpět

Oborové lexikony