epitel

krycí tkáň, výstelka, pokrývá zevní povrch těla (součást kůže) a vystýlá vnitřní povrch dutých orgánů (součást sliznice zažívacího, močového, pohlavního, dýchacího ústrojí), s výjimkou cév a mozkových komor (srov. endotel, ependym). Je tvořen buňkami, které na sebe těsně přisedají. Někdy jsou v jedné vrstvě (např. ve střevě), jindy tvoří vrstev více (v kůži, dutině ústní, pochvě aj.). E. chrání orgány a plní i speciální funkce – např. vstřebávání ve střevě. Z e. jsou odvozeny žlázy. Zhoubné nádory e., karcinomy, jsou nejčastějšími zhoubnými nádory u lidí [řec. epithele kůžička na mateřském prsu: epi-; thele prs]

« Zpět

Oborové lexikony