glaukom

zelený zákal. Onemocnění charakterizované zvýšeným nitroočním tlakem, následnými změnami vnitřních částí oka a poškozením zrakového nervu, které vede k poruchám vidění. G. postihuje až 2 % populace středního a vyššího věku a v rozvinutých zemích patří k nejč. příčinám slepoty. Objeví-li se na oku zdravém, jde o primární g., je-li důsledkem jiného očního onemocnění (oční záněty, úraz aj.), jde o g. sekundární. Podstatou většiny druhů g. je zvýšení tlaku komorové vody v oku (zvýšená tvorba či poruchy jejího odtoku). Tlak lze změřit různými typy tonometrů. Může se uplatnit i měření tloušťky rohovky (pachymetrie) – při vyšším nitroočním tlaku bývá tenčí rohovka. Jednotlivé typy g. – viz glaucoma a následující hesla [řec. glaukos modrozelený; -om zde neznamená nádor]

« Zpět

Oborové lexikony