glykosidy

v tradičním pojetí sloučenina cukru s necukernou molekulou, cukerná složka se pak označuje jako glykon, necukerná jako aglykon neboli genin. Přesněji jde o deriváty cukrů (sacharidů), u nichž je hydroxylová skupina na poloacetalovém uhlíku (obv. uhlík č. 1) nahrazena další molekulou cukru (vzniká homoglykosid, resp. oligosacharid) nebo necukerným radikálem (vzniká heteroglykosid, tedy glykosid v tradičním smyslu). Obě složky jsou vázány glykosidovou vazbou, a to přes kyslík (O-glykosidy), nebo síru (S-glykosidy, thioglykosidy); poněkud jiný charakter mají N-glykosidy, které se ovšem správně nazývají glykosylaminy. Enzymy štěpící glykosidovou vazbu patří do skupiny hydroláz (EC. 3.2). Cukernou složkou jsou nejčastěji monosacharidy, v saponinech a digitalových glykosidech jsou vyšší sacharidy. Glykosidy jsou často velmi jedovaté látky. Z kyslíkatých glykosidů jsou důležité zejm. amygdalin (b-gentiobiosid mandlové kyseliny), digitalové glykosidy (kardiotonické steroidy – digitoxin), hesperidin (ze skupiny vitaminu P), rutin (řazený k vitaminu P), salicin. Saponiny jsou rostlinné glykosidy (digitonin), strofantiny patří k srdečním jedům. Sirným glykosidem je sinigrin resp. sinalbin, dusíkaté glykosidy jsou obsaženy v nukleoproteinech (adenosin, guanosin)

« Zpět

Oborové lexikony