HIV (human immunodeficiency virus)
virus lidské imunodeficience, který způsobuje chorobu AIDS. Jsou známy dva typy (HIV 1 a 2), které se liší některými vlastnostmi. HIV patří do skupiny lidských retrovirů a je schopen dlouhodobě přežívat v napadených buňkách. K těm patří zejm. CD4 lymfocyty, jejichž porušená funkce a postupný zánik narušují imunitu, a makrofágy. Virus však byl prokázán i v dalších buňkách, např. nervových. Přenáší se pohlavním stykem, krví a možný je též přenos z matky na plod. Patří do podčeledi Lentivirinae z čeledi Retroviridae. Obalený virus o velikosti 110 nm. Ve fosfolipidovém obalu získaném z hostitelské buňky jsou dva glykoproteiny – transmembránový gp41 a povrchový gp120. Uvnitř částice je kapsida s proteinem p24. Zevně od kapsidy je pod obalem tzv. vnitřní membrána (matrix) s proteinem p17. Genom je tvořen dvěma identickými pozitivními vlákny RNA. V nukleokapsidě jsou dále polypeptidy p7, p9, reverzní transkriptáza (p51) a další enzymy (integráza, ribonukleáza). Genom je tvořen 9 geny. Strukturní geny jsou 3 – env, gag, pol, nestrukturní geny (např. nef, rev, tat) mají regulační funkci. Podle variability genů gag a env se rozlišuje dalších min. 9 subtypů (A-I, O) s významem pro diagnostiku a ev. klinický vývoj. Pro vstup viru do buňky je důležitá interakce gp120 s receptorem CD4 vnímavých buněk a účast dalších koreceptorů (např. receptory pro chemokiny). V buňce se RNA přepisuje na dvouvláknovou DNA (reverzní transkripce), která se integruje do genomu hostitelské buňky. Vlivem aktivace dochází k intenzivní produkci nových virionů, které napadají další buňky a postupně vyčerpávají imunitní systém (množství volného viru v plasmě se někdy měří pomocí některých testů a označuje se jako virová nálož). Viry jsou značně citlivé k vnějšímu prostředí a ničí je běžné dezinfekční prostředky, UV záření, chlorové preparáty, teplo, detergenty apod. HIV-(séro)pozitivní – mající protilátky proti viru HIV. Protilátky vznikají až po týdnech až měsících (obv. do 3 měsíců, tato doba však není dosud zcela bezpečně stanovena). Tyto protilátky nemají ochranný charakter proti viru, který přežívá uvnitř napadených buněk. Jinou metodou průkazu viru je např. PCR. HIV pozitivní jedinec je infekční příslušnými způsoby přenosu (viz AIDS). Problémem zůstává období od nákazy až ke vzniku prokazatelných protilátek (srov. sérokonverze), během něhož nelze nákazu zatím prokázat, přestože postižený jedinec již může virus dále přenášet. Vznik vlastního onemocnění – tedy AIDS – může trvat mnoho let a je předmětem intenzivního zkoumání. Původní názvy byly HTLV, LAV
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství