hluboká mozková stimulace

léčebný postup, při němž se do určitých struktur mozku zavádí sonda vysílající elektrické impulsy působící na neurony (“pacemaker”). Provádí se chirurgickým zákrokem v místní anestezii. Používá se např. u Parkinsonovy nemoci (elektroda je zavedena do subthalamického jádra či globus pallidus), esenciálního tremoru (do thalamu), výzkumně např. u Touretteova syndromu či refrakterních depresí. Angl. zkr. DBS

« Zpět

Oborové lexikony