-itida (-itis)

koncovka charakterizující zánět. Termín se tvoří z řeckého názvu orgánu a této koncovky. Např. artritida (zánět kloubu) encefalitida (zánět mozku), hepatitida (zánět jater), meningitida (zánět mozkových blan), nefritida (zánět ledvin) apod. Latinské názvy zánětů mají koncovku -itis: chronická artritida (čes.) = arthritis chronica (lat.) – vleklý zánět kloubu. Srov.-óza, -om [řec.-itis pův. snad označovalo pouze přídavné jméno, které upřesňovalo slovo nosos nemoc; např. arthritis nosos znamenalo „kloubní nemoc“, později arthritis spec. zánět kloubu; 2. p. lat. arthritis je arthritidis, odtud čes.-itida]

« Zpět

Oborové lexikony