kesonová nemoc (dekompresní nemoc)

chorobný stav vznikající při rychlém vynoření z velkých hloubek, zejm. u potápěčů. Během pobytu v hloubce, tj. v prostředí s vyšším tlakem, než je tlak atmosférický, dochází v tkáních k rozpouštění většího množství vzduchu. Při náhlém poklesu tlaku (dekompresi) se vzduch (zejm. dusík) z roztoku uvolňuje ve formě bublinek, a dochází k vzduchové, resp. plynové, embolii. Podobný stav vznikající při poruše těsnosti kabiny letadel ve velkých výškách se spolu s k. n. označuje obv. jako dekompresní nemoc. K příznakům k. n. patří projevy poškození nervového systému (různě rozsáhlé obrny až paraplegie, psychické poruchy), později např. aseptické nekrózy kostí aj. V léčbě se užívá hyperbarická komora. Srov. barotrauma [keson – zvon užívaný k práci pod vodou, fr. caisson komora]

« Zpět

Oborové lexikony