koagulace

1. srážení, ztužení. Např. k. spermatu po ejakulaci následovaná později kolikvací 2. hemokoagulace – krevní srážení. Proces, při němž krev přechází z kapalného do tuhého stavu a vzniká krevní sraženina (krevní koláč, koagulum) a sérum. Je důležitou součástí zástavy krvácení (hemostázy). Podstatou jsou kaskádovité reakce speciálních krevních bílkovin (viz koagulační faktory). Kromě koagulačních faktorů vč. iontů kalcia jsou důležité i faktory z trombocytů. Klasicky se dělí na systém vnitřní (faktory XII, XI, IX, VIII), zevní (faktory III a VII) a společný (X, II, I). Celý systém má i složku negativní zpětné vazby (antikoagulační), k níž patří zejm. antitrombin, proteiny C a S, TFPI. Porucha k. se nazývá koagulopatie a projevuje se zvýšeným krvácením (hemoragií). Nadměrná k. (hyperkoagulace, trombofilie) zvyšuje riziko trombóz. Testy na vyšetření k. jsou např. Quickův test, APTT, trombinový čas. Krev odebraná z těla se za několik málo minut sráží. Je-li třeba tomuto srážení zabránit (např. při vyšetření krevního obrazu nebo při odběrech krve u dárců k transfuzi), přidává se do krve ihned látka, která z ní odstraní vápník, jenž je pro srážení nezbytný. Takovou látkou je např. citrát či EDTA. Proti k. působí rovněž heparin [lat. coagulum syřidlo – k přeměně mléka v sýr, co(a)go shánět dohromady: co-; ago hnát]

« Zpět

Oborové lexikony