konstituce
1. základní utváření jedince, tj. jeho tělesné a duševní vlastnosti jako celek. K. je založena vrozeně, je však utvářena vlivy v průběhu života. Častější spojení určité k. s některými nemocemi vedlo k pokusům rozdělit lidi na typy, např. na typ astenický (štíhlý, dř. též ftizický pro častější výskyt tuberkulózy), atletický (střední) a pyknický (tlustý). První typ snad častěji trpí vředovou chorobou, poslední onemocněním žlučníku, hypertenzí či nemocemi srdce. Zevní stránce k. (tj. tělesným vlastnostem) odpovídá habitus, její „vnitřní“ stránce (tj. duševním vlastnostem) odpovídá temperament. Jako k. se označuje také sklon k některým dalším onemocněním – např. alergická k., neurotická k., v tomto smyslu k. odpovídá pojmům diatéza nebo dispozice aj. Někdy se jako podklad určité k. našlo vrozené onemocnění. Srov. temperament, typologie 2. v chemii struktura popsaná zřetězením atomů (odpovídá jí konstituční vzorec), neměnitelná bez porušení vazeb. Srov. konformace, konfigurace [dosl. ustavení: kon-; lat. statuo postavit]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství