kůže

orgán pokrývající lidské tělo (celkový povrch 1,5 až 2 m2). K. má mnoho funkcí. Chrání před zevními vlivy (fyzikálními, chemickými i biologickými), podílí se na udržování tělesné teploty (termoregulaci), je místem čití (bolest, dotyk, tepelné změny). V k. se rovněž aktivuje vlivem UV záření vitamin D a k. je rovněž orgánem schopným exkrece. Důležité jsou i vlastnosti k. z hlediska imunity. K. je tvořena pokožkou (epidermis), škárou (korium) a podkožím. Od k. jsou odvozena i kožní adnexa (vlasy, nehty, kožní žlázy). Na ochranné funkci k. se podílejí různé faktory. Je to jemný tukový film vznikající sekrecí z mazových žláz, rohová vrstva, mírně kyselá reakce (pH) chránící k. před nadměrným množením mikroorganismů. Zbarvení k. je dáno obsahem pigmentů (melaninu, karotenu), tloušťkou rohové vrstvy a prokrvením. Kožními onemocněními se zabývá dermatologie. Na k. se však může projevovat i mnoho dalších chorob (infekčních, interních, psychických aj.). Lat. cutis, řec. derma. Srov. derma-, integumentum, kutánní

« Zpět

Oborové lexikony