kyslík

oxygenium, O, (Z = 8, Ar = 15,999). Bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, první člen skup. chalkogenů (VI. A sk.) period. soustavy. Tvoří 21 obj. % vzduchu a 88,8 hmotn. % vody. Po uhlíku a vodíku vytváří největší počet sloučenin (je součástí bílkovin, tuků, sacharidů aj.). Slučuje se téměř se všemi prvky s výj. někt. vzácných plynů, větš. za vývoje tepla a světla (hoření, oxidace). Biogenní prvek, pro lidský organismus je nezbytný k zisku energie (spalování živin, aerobní metabolismus, dýchací řetězec). Dodávka k. jednotlivým buňkám těla je zabezpečována souhrou respirace, krve (hemoglobinu) a krevního oběhu. Nedostatek kyslíku v těle či jeho části se označuje jako hypoxie, nízký parciální tlak v arteriální krvi je hypoxemie. Zásoby k. v lidském těle jsou zanedbatelné a zejm. mozek je na k. zcela závislý. Možnost anaerobního metabolismu je omezena (srov. kyslíkový dluh, anaerobní glykolýza). Zabezpečení dodávky k. je proto nezbytné v akutních stavech (mj. v rámci resuscitace). Kyslík se podává i terapeuticky (oxygenoterapie). K. je rovněž zdrojem vysoce reaktivních sloučenin – kyslíkových radikálů. Reakcí molekuly O2 s kyslíkem vzniká ozon. Objev. r. 1774 švéd. lékárníkem C.W. Scheelem a Angl. J. Priestleym. Srov. oxi-, oxy- [um. podle lat. oxygenium: řec. oxys ostrý, kyselý; gennao rodit, tvořit; látka vytvářející kyseliny]

« Zpět

Oborové lexikony