makulární degenerace

degenerativní změny na makule sítnice (macula lutea). S ohledem na klíčový význam pro zrak se i drobnější změny mohou výrazně projevit v jeho poruše. Vzniká v různých věkových obdobích (infantilní, juvenilní, senilní), může být dědičná, k dalším příčinám se obv. řadí ateroskleróza, traumata, zánětlivá postižení sítnice, stavy po operacích katarakty, toxické vlivy, světelné poškození (např. tzv. laser-disco-macula). Vliv na vznik má i kouření. Věkově podmíněná m. d. (zkr. VPMD) vzniká nejč. po 60. roce a je častou příčinou slepoty, zejm. pokud není včas rozpoznána a léčena. U tzv. suché formy (častější) dominuje atrofie pigmentových buněk i fotoreceptorů, u méně časté, ale závažnější formy vlhké je edém, drobné neovaskularizace (srov. CNV), drobná, někdy však i výrazná krvácení, vazivové jizvení. Tato forma vede častěji k ztrátě zraku a může někdy probíhat poměrně akutně. K příznakům patří ztráta zrakové ostrosti, nemožnost číst, rozeznávat obrysy, pokřivené vidění. Léčba je účinná zejm. v časných fázích, pokročilá poškození nelze obv. odstranit. V léčbě vlhké formy se používají látky tlumící novotvorbu cév – antiangiogenní látky (působící proti VEGF) podáváné do sklivce (begaptanib, ranibizumabum, bevacizumabum); dále se používá fotodynamická terapie, antioxidancia, některé stopové prvky, v některých případech fotokoagulace laserem. Srov. Amslerova mřížka

« Zpět

Oborové lexikony