měď

cuprum, Cu (Z = 29, Ar = 63,456). Od starověku známý červený kov, měkký, tažný a kujný. Patří do I.B skup. period. soust. Na nižší organismy půs. jako silný jed. Je součástí více než desítky enzymů, uplatňuje se v antioxidačním působení, v syntéze melaninu, má význam pro angiogenezi (kofaktor angiogenních faktorů) aj. Obsah m. v dospělém organismu je cca 100 mg, denní obsah v potravě se udává okolo 5 mg, resorpce asi 40 %, vylučování m. se děje do žluči. V krvi je m. přenášena ceruloplasminem a je součástí i další, jemu obdobné ferroxidázy, hephaestinu. Porucha metabolismu m. je u Wilsonovy choroby a Menkesovy nemoci. Nedostatek se projevuje anemií, změnami kůže, ev. poruchami plodnosti, krevního oběhu či metabolismu. Vdechování měděných par může způsobit otravu. Koncentrace m. v krvi (séru) se označuje kupremie [lat. aes cyprium kyperský kov, na Kypru byly velké doly na měď]

« Zpět

Oborové lexikony