neuropatie

obecný název pro nezánětlivé onemocnění nervu. Může postihovat nervy míšní (smíšené) i vegetativní. Projevuje se poruchami jejich funkce: poruchy citlivosti (parestezie, dysestezie, bolest), hybnosti (periferní parézy) s následnou svalovou atrofií, poruchy reflexů, vegetativní obtíže (poruchy oběhu, erektilní dysfunkce, poruchy trávení a střevní motility aj.), poruchy propriocepce. Proces zasahuje přímo axony nebo myelinové pochvy, někdy je preference k aferentním či eferentním vláknům. Postihnout může jeden, několik či více nervů (mononeuropatie, polyneuropatie). K příčinám patří diabetes (diabetická n.), onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, otravy (např. olovem), alkoholismus, uremie, infekční a parainfekční procesy (např. lymeská borrelióza), paraneoplastické procesy, úraz, ischemie (vč. tunelových syndromů), systémová onemocnění, poruchy nutrice (avitaminózy) aj. Mohou být postiženy i míšní kořeny (srov. polyradikuloneuritida). Diagnosticky se uplatňuje EMG, někdy biopsie nervu či svalu. Léčba se řídí zejm. příčinou. Srov. neuritida [neuro-; -patie]

« Zpět

Oborové lexikony