obstrukce
překážka, zamezení či ztížení průchodnosti dutým (trubicovým) orgánem. Může ji vyvolat např. cizí těleso, kámen, hlen, nádor, zúžení ústí (např. u chlopňových vad), spasmus aj. O. vede k ztížení až zamezení proudění (tekutiny, vzduchu) daným orgánem s příslušnými důsledky (nedostatek za překážkou, hromadění před překážkou). O. vede rovněž k změnám v postižených orgánech. Snaha překážku překonat se může projevit bolestí (kolika), může dojít k hypertrofii či naopak atrofii v důsledku trvalého tlaku. Klasickým příkladem je o. žlučových cest kaménky s kolikou, popř. obstrukčním ikterem. Srov. stenóza, obliterace, obturace, spasmus [lat. obstruo vystavět proti něčemu, např. hráz: ob-; lat. struo strojit, stavět]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství