oko
párový orgán zraku přibližně kulového tvaru, uzpůsobený k přijímání světelných podnětů a jejich přeměně na nervové impulsy, které jsou vedeny do mozku. Světelné paprsky vstupují do o. rohovkou (cornea), pronikají zornicí (pupilla), lomí se čočkou (lens crystallina) a po průchodu sklivcem (corpus vitreum) dopadají na sítnici (retina), kam se promítá obraz pozorovaného předmětu (srov. emetropie, refrakce). Ze sítnice vedou nervová vlákna zrakovým nervem (n. opticus) do zrakových oblastí mozku v týlním laloku. Oční koule (bulbus) je uložena v očnici, její pohyb umožňují okohybné svaly. K přídatným orgánům o. patří slzný aparát, víčka, řasy. Lat. oculus, ophthalmus (z řec. ofthalmos). Srov. oftalmo-
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství