olovo

plumbum, Pb (Z = 82, Ar = 207,2). Modrobílý, na čerstvém řezu lesklý kov, na vzduchu rychle šedne. Patří k sedmi kovům známým již od starověku. Poslední člen IV.A skup. period. soust. Nejměkčí z běžných těžkých kovů, dá se rýpat nehtem, velmi tažný. Slouč. vesměs jedovaté (saturnismus). I stopy o. mohou vést při trv. přívodu do org. (zejm. při inhalaci prášku n. par) k těžkým onemocněním a smrti. Asi 95 % cirkulujícího o. je vázáno na erytrocyty, zbytek na plasmatické proteiny. Příč. toxicity je patrně inaktivace určitých enzymat. systémů obsahujících skupiny –SH. Příznaky: šedý lem dásní („olovnatý lem“), anemie, obstipace, nechuť k jídlu, bolestivé koliky (colica saturnina), bolesti končetin, hlavy. Podezření musí být potvrzeno laborat. testy. Léčí se podáním chelátorů. Organické sloučeniny o. (např. tetraethylolovo dř. přidávané do benzínu) vyvolávají zejm. nervové poruchy. Z acetátu se připravuje acetát hlinitý (octan) používaný k obkladům otoků po distorzi. Dř. se používalo k plnění zubů (odtud výraz „plombovat“ z franc. plomber) [lat.plumbum olovo, původ nejasný]

« Zpět

Oborové lexikony