oxid dusnatý

NO, jednoduchá molekula vznikající v živém organismu a plnící řadu funkcí. Rozšiřuje cévy (dř. EDRF, srov. nitráty), podílí se na nervovém přenosu, na vzniku paměti, imunitních dějích, na metabolismu železa, apoptóze aj. Zdrojem NO je arginin, z něhož jej odštěpuje enzym NOS (NO-syntáza, existují 3 typy enzymu – endoteliální, neuronální a inducibilní). NO působí prostřednictvím interakce s hemovou skupinou (např. cGMP-syntázou, rovněž interaguje s hemoglobinem, který NO inaktivuje), s některými proteiny obsahujícími železo, s –SH skupinou apod. Vzhledem k nepárovém elektronu se chová jako radikál a jeho reakcí s dalšími radikály mohou vznikat vysoce aktivní peroxonitrity, může docházet k nitraci proteinů (nitrotyrosin). Ovlivnění produkce či účinku NO má význam i terapeutický (nitráty, sildenafil k ovlivnění erekce); inhalace NO se používá v neonatologii u respiračního selhání (RDS) a v akutní medicíně. NO má význam i v patogenezi některých onemocnění (např. hyperkinetická cirkulace při jaterní cirhóze, neurodegenerativní nemoci, asthma bronchiale, reperfuze, ateroskleróza aj.). Chem. bezbarvý plyn vznikající při spalování dusíku a kyslíku, v průmyslových procesech i jinde

« Zpět

Oborové lexikony