porod
děj, při němž plod opouští spolu s placentou a plodovými obaly organismus matky (dělohu). P. probíhající přirozenou cestou se dělí na tři doby. P. začíná pravidelnými děložními kontrakcemi (první porodní, otvírací doba), které mají účinek na porodní kanál, postupně se stávají častějšími, trvalejšími a intenzivnějšími. Rozšiřují se porodní cesty a vyhlazuje se porodní kanál (cervix je plně dilatován, srov. cervix-skóre); trhá se amniový vak a odtéká plodová voda (event. je dirupce provedena aktivně), což má i stimulující účinek na další průběh. Někdy p. začne odtokem plodové vody ještě před kontrakcemi, které by však měly následovat. Plod svou prezentující částí sestupuje. Při správné poloze hlavičky nastává druhá porodní (vypuzovací) doba, během níž dojde za součinnosti rodičky (břišní lis) k p. plodu. Trvá cca 1 až 2 hodiny. Ve třetí porodní době dojde k p. placenty se zbytkem pupečníku a plodových blan. Vlastní stimulus pro začátek p. není znám, výrazný stimulační účinek má oxytocin, který se někdy používá i terapeuticky k indukci a zesílení kontrakcí. P. trvá několik hodin, přičemž tato doba je o něco delší u prvorodiček (cca 10–12 hodin), zkracuje se u vícerodiček (6 až 8 hodin), ale mohou být značné individuální rozdíly. P. mohou předcházet slabší kontrakce bez účinků na rozšiřování porodního kanálu (tzv. „poslíčky“, dolores praesagientes). Dojde-li k předčasnému odtoku plodové vody, je zvýšeno riziko infekce a nenastává-li porod spontánně, je indukován, stejně jako v případě přenášení (srov. indukce). Během p. je sledována rodička i plod. Vyšetřuje se poloha plodu, pravidelně se sleduje stav porodního kanálu. U matky se sleduje zejm. puls a krevní tlak, u plodu se registrují či monitorují srdeční ozvy (stetoskop, kardiotokografie), je možné sledovat pH krve plodu či obsah kyslíku. Zhoršování těchto parametrů může svědčit pro zhoršení oxygenace plodu a může vést k dalším zásahům či k indikaci císařského řezu – êsectio cesarea (v urgentních případech jej lze uskutečnit do několika minut). Během p. lze použít anestezii, např. pudendální blok či epidurální anestezii, inhalačně se používá oxid dusný. Jako prevence roztržení hráze se provádí epiziotomie. Je-li vybavení plodu komplikováno či není-li matka schopna dostatečného tlaku, lze použít kleští (forceps). K vypuzení placenty by mělo dojít zhruba do hodiny, kontroluje se její úplnost, někdy se provádí manuální revize dělohy. Období cca 4 hodiny po porodu placenty se někdy označuje jako čtvrtá doba porodní; během ní je matka sledována s ohledem na možný výskyt komplikací právě v této době (krvácení, embolie plodové vody, dekompenzace celkových chorob aj.). Srov. toko-. Lat. partus, řec. tokos
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství