rakovina
onemocnění způsobené zhoubným nádorem, pro který je charakteristický nekontrolovaný růst s ničením okolních tkání, zakládání metastáz a celkové působení na organismus (metabolické působení s katabolismem až kachexií, produkce hormonům podobných látek, paraneoplastické projevy aj.). Prorůstání nádoru do okolí může připomínat klepítka raka, což dalo název této chorobě (i v jiných jazycích: cancer, karcinom, Krebs). U člověka je nejčastějším zhoubným nádorem karcinom a jeho různé druhy; dále jde o sarkomy, zhoubná onemocnění krvetvorné tkáně, teratomy. Nejde o jedno onemocnění, protože závisí na druhu nádoru (a navíc i na stupni jeho zhoubnosti, který nemusí být vždy stejný). Nejč. postiženými orgány jsou prsy, plíce, tlusté střevo a konečník, prostata, děložní hrdlo, žaludek, leukemie atd. V postižení jednotlivých orgánů jsou geografické či rasové rozdíly, vliv má i životní styl, způsob výživy apod. R. je u dospělých ve vyspělých zemích na druhém místě mezi příčinami úmrtí, za nemocemi srdce a cév a v budoucnu by mohla postihnout až třetinu populace. Vyskytuje se sice převážně ve vyšším věku, ale některými nádory mohou trpět i mladí lidé či děti (pro něž jsou některé nádory typické – např. některé leukemie, retinoblastom, Wilmsův nádor, osteosarkomy). Mechanismy vzniku r. byly ve značné míře objeveny (onkogen, antionkogen vč. některých geneticky podmíněných nádorů, účast virů na vzniku nádorů – např. virů hepatitid a HPV u karcinomu děložního hrdla, výzkum mezibuněčné komunikace, apoptózy, buněčného růstu a diferenciace, buněčné signalizace vč. významu tyrosinkináz, novotvorby cév, výzkum telomeráz, imunitního dozoru aj.). Mnohé z těchto objevů se uplatňují v léčbě. Prokázal se kancerogenní účinek ionizačního a ultrafialového záření a mnoha chemických látek (cigaretový kouř, polyaromatické uhlovodíky, nitrosaminy, azbest aj.) i vliv některých onemocnění na vznik r. (Barrettův jícen, chronické hepatitidy aj.), což umožňuje i určitou prevenci. U některých nádorů byly popsány tzv. předrakovinné stavy (prekancerózy), jejichž odhalením a včasnou léčbou či pravidelným sledováním je možné vzniku r. zabránit. Diagnóza r. (a zároveň sledování efektu léčby) vyžaduje obv. kombinaci různých vyšetření. Důležité je zejm. vyšetření rentgenologickými a zobrazovacími metodami vč. CT, MRI a PET, vyšetření endoskopické, histologické (biopsie), cytologické, radioizotopové, molekulárně genetické, stanovení nádorových markerů. U některých druhů je možný screening (např. cytologie, okultní krvácení ve stolici, PSA, mammografie). Léčba v zásadě spočívá v kombinaci tří postupů: operace, radioterapie a chemoterapie cytostatiky. V některých případech se uplatňuje hormonální terapie (zejm. u nádorů v oblasti pohlavních orgánů), imunoterapie (např. interferonem), ovlivnění buněčných dějů (např. inhibitory tyrosinkináz) a biologická léčba (např. tlumení nádorové angiogeneze). Podstatný význam má i podpůrná léčba vč. psychologické a léčba nežádoucích účinků (zvracení antiemetiky, útlumu krvetvorby erytropoetinem a růstovými faktory, bolesti apod). Kombinovaná léčba zlepšila podstatně prognózu tohoto onemocnění, které v mnoha případech může být zcela vyléčeno; přesto u některých nádorů (např. pankreatu, jater) není dosud prognóza příliš dobrá. Pro srovnání se obv. používá 5leté období bez známek nádoru. Prognóza u většiny nádorů podstatnou měrou závisí na včasném zachycení nádoru. Očkování je k dispozici proti viru HPV. Srov. onko-, tumor, maligní, grading, staging, TNM [srov. karcino-]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství