Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


sepse

těžká infekce, která je provázena celkovými (systémovými) projevy zánětu při výrazné aktivaci zánětových mechanismů (cytokinů, mediátorů) – viz septický stav. Klasicky stav, při němž se z infekčního ložiska v těle občas či trvale uvolňují choroboplodné zárodky do krve a poškozují ostatní orgány. Vyvolavatelem s. jsou obv. bakterie, vzácněji houby (srov. bakteriemie, fungemie). K s. mohou vést těžké infekce močových cest (tzv. urosepse), plic, rozsáhlé infikované proleženiny, angína (tonzilogenní s.), zánět středního ucha (otogenní s.), s. může postihnout ženu po porodu (puerperální s.) apod. Projevuje se zejm. opakovanými prudkými vzestupy horečky (dosahující obv. vysokých hodnot), celkovou schváceností a příznaky z postižení jednotlivých orgánů. Nebezpečnou komplikací je vznik septického šoku. Dochází k výrazným katabolickým změnám. Při podezření na s. se provádějí při vzestupu teploty náběry krve, která se poté vyšetřuje na přítomnost bakterií (viz hemokultura). Jiné názvy: septikemie, septikopyemie. Srov. pyemie, SIRS [řec. sepsis od sepo hnít]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.