sérologické vyšetření
vyšetření lidského séra na přítomnost protilátek proti cizím antigenům (zejm. patogenům) či autoantigenům (např. revmatoidnímu faktoru). U infekcí se užívá hlavně v případech, kdy přímé prokázání původce nákazy (kultivace) není proveditelné nebo je příliš obtížné. Reakce využívají průkazu protilátek např. aglutinací, aktivací komplementu (komplement-fixační reakce), neutralizací (neutralizační test). V některých případech se využívá zkřížených reakcí (např. Paulova-Bunnelova reakce při EBV infekční mononukleóze). Při akutní infekci vznikají protilátky typu IgM s výraznou komplement-fixační aktivitou, IgG vznikají později, mohou však v organismu dlouhodobě přetrvávat. Rozlišení má význam zejm. u patogenů, které v organismu přetrvávají, u kterých v populaci existuje značná promořenost a je-li třeba odlišit prodělanou infekci od akutní. Je třeba sledovat dynamiku titru protilátek v určitých časových odstupech. Na s. v. je založena diagnóza např. infekce virem HIV, AS(L)O, reakce na syfilis (dř. klasicky BWR), toxoplasmózu, Widalova reakce na tyfus, diagnóza řady virových nemocí apod. Někdy se používají (např. jako potvrzení) citlivější metody (např. PCR), mj. proto, že výsledek s. v. je pozitivní (tzv. séropozitivita) až po určité době po nakažení, během níž vznikají v organismu protilátky (tzv. sérokonverze). Toto období odráží schopnost imunitního systému reagovat na průnik určitého patogenu [sérologie]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství