sklovina
tkáň epiteliálního původu kryjící povrch zubní korunky; nejtvrdší tkáň v těle. Tvoří ji 3 % organické hmoty a vody a 97 % minerálií, převážně hydroxyapatitu. Po stránce strukturální se s. skládá ze sklovinných prizmat, jejich obalů a interprizmatické hmoty. Prizmata o průměru 4–6 mm jsou tvořena zhruba šestibokými hranoly kalcifikovaných fibril a odstupují kolmo od dentinosklovinné hranice. Lat. enamelum
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
