Stensen Niels (Nicolaus Steno) (1638–1686)

dánský anatom. Pocházel z bohaté prominentní luteránské rodiny,   do jejíhož okruhu patřili Winslow, Bartholin, Worms a řada dalších dánských vědců 17. stol. V období svého medicínského studia v Amsterdamu objevil u ovce vývodný kanál příušní žlázy. Odešel do Florencie, kde se stal dvorním lékařem Ferdinanda II. a Cosima III. Medicejských, přestoupil zde na katolictví a stal se knězem. Tři roky pak působil v Kodani jako profesor anatomie, ale vrátil se do Florencie, v necelých 40 letech se pak dal vysvětit na biskupa, a po zbytek života působil převážně v severním Německu s utkvělou vizí obrácení zdejších protestantů zpět ke katolicismu. K jeho četným objevům patří popis očních žláz, mechanismus kontrakce svalů, svalová povaha srdce. Jako první pochopil analogii vejcotvorné funkce samičích vaječníků a podobných orgánů u hadů a ptáků, nezávisle na R. de Graafovi použil termín ovarium. Krátce před opuštěním vědecké dráhy popsal jako první Fallotovu tetralogii. Současně s anatomickým bádáním dokázal S. položit základy geologie jako nového oboru, ve svém stěžejním díle Prodromus popsal mj. základní zákony krystalografie a stratigrafie, pochopil organický původ fosilních hornin. V r. 1988 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného. Viz S. otvory, S. žíly, S. kanál  

« Zpět

Oborové lexikony