syndrom inzulinové rezistence (zkr. SIR)
stav, kdy buňky organismu jsou rezistentní k inzulinu, inzulinová rezistence. Bývá hyperglykemie, hyperinzulinemie, vysoká koncentrace inzulinu negativně zasahuje do metabolických procesů a má aterogenní účinky. S. i. r. je součástí tzv. metabolického syndromu, u něhož má rezistence postreceptorový charakter. Studují se zejm. (de)fosforylace proteinů při přenosu inzulinového signálu do buňky (IRS proteiny). Na vzniku se podílí jak genetická složka (asi ze 2/3), tak vlivy prostředí (nadměrný přísun potravy, nedostatek pohybu, stres). Postiženy jsou klíčové orgány metabolismu (zejm. kosterní sval, játra, tuková tkáň), rezistence však byla prokázána i v dalších orgánech a buňkách (CNS, endotel, trombocyty aj.). Syndrom je spojen s řadou onemocnění: jsou přítomny některé poruchy metabolismu lipidů (hyperlipoproteinemie, nízký HDL cholesterol), mužský typ obezity, diabetes mellitus 2. typu (dojde-li následně k poruše sekrece inzulinu), hypertenze a další. S. i. r. je obdobný Reavenovu (pluri)metabolickému syndromu, syndromu X
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství