systémové imunopatologické stavy
systémová onemocnění, v jejichž patogenezi se uplatňují imunitní mechanismy s různými imunopatologickými reakcemi, obv. autoimunitou s přítomností autoprotilátek. Postiženy bývají zejm. pojivová tkáň a cévy, přičemž kombinace zasažení různých orgánů vytváří pestrý klinický obraz i v rámci určité klinické jednotky. K hlavních chorobám patří systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, revmatoidní artritida, revmatická horečka, dermatomyozitida, Sjögrenův syndrom, Bechtěrevova nemoc, MCTD, juvenilní chronická artritida. K obecným příznakům patří obv. subfebrilie, únavnost, artralgie, myalgie, bolesti hlavy apod. Tyto příznaky neustupují po běžné léčbě. Z nespecifických laboratorních vyšetření je nápadně zvýšená rychlost sedimentace erytrocytů, změny v bílém krevním obrazu, anemie. Imunologické vyšetření vykazuje různé odchylky v humorální imunitě, ve složení imunoglobulinového spektra a obv. přítomnost některých orgánově nespecifických protilátek. Léčebně se větš. uplatňují kortikoidy, imunosuprese, plasmaferéza a symptomatické postupy. Srov. orgánové imunopatologické stavy
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství