systola

fáze srdečního cyklu, při níž dochází ke kontrakci srdeční síně nebo komory (síňová, komorová s.) s vypuzením krve (systolický, tepový objem). Síň vypuzuje krev do příslušné komory, levá komora do aorty a pravá komora do plicnice (viz srdce). Při s. komor je vypuzena vždy jen část krve z množství, které je v komoře před s. obsaženo, tj. z enddiastolického objemu (srov. ejekční frakce). Během s. stoupá v komoře tlak, který uzavírá atrioventrikulární chlopně a otvírá chlopně semilunární. Maximální tlak je roven systolickému krevnímu tlaku (v aortě). Vlivem vysokého tlaku je v systole omezen průtok koronárními tepnami a zásobení myokardu kyslíkem. Po s. následuje diastola, v níž se příslušná část srdce opět plní krví a srdce doplňuje zásoby energie. Trvání s. je kratší než trvání diastoly. Při vyšší srdeční frekvenci se trvání s. i diastoly zkracuje, více se zkrátí diastola (srov. Bowditchův efekt). Srov. polykardiografie, interval QT, asystolie [řec. systello stáhnout: syn-; stello upravit]

« Zpět

Oborové lexikony