vazokonstrikce

zúžení cév, zejm. arteriol. K v. vede stimulace 1-adrenergních receptorů; dále mají vazokonstrikční působení katecholaminy (zejm. noradrenalin), angiotensin II, vasopresin (ADH), endotelin, tromboxan, serotonin a rovněž kouření; lokální vazokonstrikce je součástí autoregulace prokrvení tkání, podílí se také na zástavě krvácení. V. je součástí řady reflexů, zejm. v reakci na hypotenzi, chlad (zblednutí kůže) aj. V plicním řečišti je výrazná v. na hypoxii (viz Eulerův-Liljestrandův reflex). V. se projeví snížením průtoku krve v příslušné oblasti (dlouhodobá vazokonstrikce může vést k poškození tkáně), rozsáhlá v. vede k vzestupu periferního cévního odporu (v systémovém či plicním řečišti) s následným zvýšením tlaku krve; vystupňovaná je např. v první fázi hypovolemického šoku, kdy je spojena s redistribucí krve. V. se podílí na patogenezi hypertenze (esenciální, plicní i portální). Terapeuticky navozená generalizovaná v. se využívá např. při výrazné hypotenzi (např. adrenalin odstranění rozsáhlé vazodilatace při anafylaktickém šoku), lokální v. např. k dekongesci nosní sliznice či omezení resorpce lokálního anestetika. Opak: vazodilatace. Srov. Baylissův efekt, Raynaudův fenomén, vazopresor [vazo-; konstrikce]

« Zpět

Oborové lexikony