Vesalius Andreas (1514–1564)
vlámský anatom a chirurg z rodiny lékařů a lékárníků, kteří byli po generace v osobních službách císařů. Přesvědčen o významu pitvy a s dobrou znalostí jazyků (vč. řečtiny a hebrejštiny) začal studovat medicínu v Paříži, mj. u Sylvia a Andernacha, kterému svými pitevními nálezy přispěl k vydání překladu Galenových Institutiones Anatomicae. Ve studiu pokračoval v Lovani a dokončil je v Padově, kde se stal učitelem anatomie a chirurgie. Pitvy učinil součástí výuky, jako pomůcku k nim vydal soubor pitevních ilustrací (Tabulae anatomicae sex), které namaloval Vesaliův krajan a Tizianův žák Jan Stephen van Calcar. Kolem r. 1540 nabyl V. jistotu, že Galenos nestudoval tělo člověka, ale opice. Proslulé dílo opravující Galenovy omyly vyšlo r. 1543 v Basileji pod názvem „De humani corporis fabrica libri septem“ (Sedm knih o stavbě lidského těla), opět s ilustracemi Jana Stephena a dedikací císaři Karlu V. Tento milník vývoje medicíny a vzor všech pozdějších učebnic anatomie měl přes 600 stran v 7 svazcích (kosti a chrupavky, svaly a vazy, cévy, nervy, trávicí a urogenitální trakt, srdce a plíce, mozek a smysly) a byl doplněn 34stránkovým rejstříkem. Vesalius pod vlivem prudkého odporu galenistů v Padově i Paříži (v čele se Sylviem a Andernachem) zahořkle spálil všechny připravované rukopisy (vč. srovnávací studie arabské a řecké medicíny) a ve svých 29 letech odešel ke dvoru jako osobní lékař císaře Karla V., kterého 12 let provázel ve válkách s protestanty. S ním pak přesídlil jako dvorní chirurg do Madridu, kde dalších 9 let čelil nenávisti místních lékařů opíraje se o přízeň císaře (později i jeho syna, krále Filipa II.) a své chirurgické umění. V r. 1564 vykonal pouť do Svaté země (spíše ze zbožnosti, známý příběh o odsouzení za pitvu šlechtice, kterému ještě bilo srdce, je asi smyšlený) a při návratu zemřel na řeckém ostrově Zakynthos, kde je pohřben. Vesalius učinil medicínu vědou prosazením systematického pozorování jako nového metodologického přístupu, který byl později doplněn experimentem. Viz V. kůstka, V. ligamentum, V. otvor, V. žíla
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství