tuba uterina

lat. vejcovod. Párová součást ženského pohlavního ústrojí, trubicový orgán mezi vaječníky a dělohou tvořený hladkou svalovinou a sliznicí s řasami a řasinkami. Jeho ústí v dutině břišní (ostium abdominale) je nálevkovitě rozšířené (infundibulum) a je opatřeno fimbriemi, z nichž jedna je spojena s ovariem (fimbria ovarica). Zevní úsek (cca 2/3 délky) má relativně široký průsvit (ampula), vnitřní třetina je zřetelně užší (isthmus), nejužší je úsek procházející stěnou dělohy (pars uterina), který ústí v děložním rohu jako ostium uterinum. Do vejcovodu se po ovulaci uvolňuje vajíčko a je jím během následujících 3 až 5 dní transportováno do dělohy. Zdrojem pohybu jsou jednak řasinky (které uvádějí do pohybu tekutinu nasávanou z peritoneální dutiny a rovněž secernovanou epitelem vejcovodu), jednak peristaltické stahy svaloviny. Ta je však schopna vyvinout rovněž antiperistaltické pohyby pro transport spermií z dělohy. K event. oplodnění vajíčka dochází obv. v ampule, v děloze se pak vajíčko (zárodek) uchytí a dále se vyvíjí. Neprůchodnost vejcovodu pro vajíčko je příčinou neplodnosti (tubární sterilita), často jako následek těžšího zánětu (salpingitidy, často v rámci pánevní zánětlivé nemoci nebo v důsledku kyretáže). Proniknou-li zúženým místem spermie, může dojít k mimoděložnímu tubárnímu těhotenství (viz graviditas extrauterina). Syn: Fallopiova trubice. Řec. salpinx. Srov. salping(o)- [lat. tuba trubice; uterina děložní]

« Zpět

Oborové lexikony